od Petr Z. » pát 08. črc 2016 15:37:26
Mně přijde, že čím složitější a "sofistikovanější" je elektronická regulace v běžně prodávaných centrálách, tím je to horší.
Jasně, proces buzení a odbuzování alternátoru má určité zpoždění, jde přece jen o velké indukčnosti, ale :
Kdo se pamatujete na staré, vojenské dvoutaktní centrály 1-3-4-6kVA, tak ty měly prachjednoduchou transduktorovou regulaci, která fungovala spolehlivě, rychle a bez překmitů-jinak by to odpalovalo i vojenskou elektroniku, která tehdy nebyla o moc odolnější oproti civilní. Protože jsem je na vojně často opravoval, tak vím, že naprostá většina poruch na centrálách byla víceméně kvůli vibracím nevyvážených jedno či dvouválcových motorů - vyklepané rozsypané jističe, ampérmetry, zásuvky a podobné mechanické záležitosti. Celá regulace, co byla ve skříňce na centrále, spočívala ve dvou či čtyřech toroidních transduktorech, jednom usměrňovači budicího proudu z alternátorových diod, jednoho či tří menších pomocných usměrňovačů pro transduktory jednotlivých fází, jedno či tři proudová trafa a hotovo. Žádné kondenzátory, natož elektrolyty, žádné další polovodičové prvky, jen měření a jištění. Dobře se pamatuju, že tyhle centrály šly i dost přetížit a to bez výraznějšího poklesu napětí pod tehdy 220V, 3-ka centrála napájela i pět štábních vozů příkonem i 4kVA a nic se nedělo.
Pokud někdo ve voze připojil i odpojil velký spotřebič /vařič třeba/, nikdy jsme na voltmetru v naší R4AT nepostřehli žádný překmit napětí - a pokud tedy nějaký byl, musel být kratší, než reakční doba ručky voltmetru, tedy nejspíš jednotky ms a také se nikdy -i při přetěžování či naopak chodu téměř naprázdno- nestalo, aby centrála cokoli poškodila napětím. Ve vozech byly naprosto standardní tyristorové nabíječe akumulátorů z ČKD, nic speciálního vojenského, protože jsem je vídal i v civilu. Pak síťové zdroje pro nejrůznější radiostanice a nepamatuju se z jejich oprav /opět víceméně mechanického rázu/, že by v nich byly nějaké sofistikované přepěťové ochrany-jen odrušovací filtry na vstupech a tavné jištění, nic víc, zdroje konstruované z českých a ruských součástek ve VOP přímo pro daný typ radiostanic. Za ty dva roky, z toho rok a třičtvrtě služby v divizní servisní dílně opravdu nepamatuju něco poškozeného přepětím. Vlastně ano - ale to se netýkalo napájení z centrál.
Vojáci,kterým zrovna došel oheň, měli ve zvyku si zapalovat cigára na šroubovák vytaženým vf obloukem z holého výstupu anténního dílu zaklíčované R130. Cigaretu to sice 1cm obloukem hezky zapálilo, ale koncové GU50 to nesly dost blbě. Propalovalo to díry do anod, po zhasnutí oblouku to přepětím probíjelo olejové a vzduchové kondenzátory v ladicím dílu a někdy to přes probité GU50 šlehlo i nazpět do síťového zdroje a poškodilo stabilizátory anodového i g2 napětí. Ale to byly takové extrémy, ke kterým při normálním provozu nikdy nedošlo.
O případech, kdy moderní centrály něco v aparaturách poškodily přepětím, čtu v poslední době hodně často.
Nebude to třeba tím, že výrobci centrál spíš počítají s jejich použitím na napájení nářadí a strojů, kterým to jaksi z principu nevadí? A že se třeba u 1,5-2kVA malých, skoro kufříkových centrál tak nějak nepočítá s tím, že z toho bude někdo napájet aparaturu, která má z principu silně proměnný odběr? Mně to prostě tak přijde, nevidím jiný důvod, proč by měla být regulace jednak pomalá a s překmity napětí. Pokud by s tím výrobce centrály počítal jako s úplně univerzálním zdrojem na napájení čehokoliv, tak by se to takto chovat určitě nemělo.
Opravdu bude jediný účinný způsob dokonalá, nejméně dvoustupňová přepěťovka. Jen nevím, zda se počítá i s častou výměnou pojistek u svodičů přepětí prvního stupně - ty totiž bývají chráněny pojistkami pro případ trvalého probití - jenže po přerušení pojistky je pak ochrana nefunkční a je to potom jen na varistorech a obousměrných transilech ve druhém stupni - které ale velké přepětí nemusí dlouhodobě ustát..
Mně přijde, že čím složitější a "sofistikovanější" je elektronická regulace v běžně prodávaných centrálách, tím je to horší.
Jasně, proces buzení a odbuzování alternátoru má určité zpoždění, jde přece jen o velké indukčnosti, ale :
Kdo se pamatujete na staré, vojenské dvoutaktní centrály 1-3-4-6kVA, tak ty měly prachjednoduchou transduktorovou regulaci, která fungovala spolehlivě, rychle a bez překmitů-jinak by to odpalovalo i vojenskou elektroniku, která tehdy nebyla o moc odolnější oproti civilní. Protože jsem je na vojně často opravoval, tak vím, že naprostá většina poruch na centrálách byla víceméně kvůli vibracím nevyvážených jedno či dvouválcových motorů - vyklepané rozsypané jističe, ampérmetry, zásuvky a podobné mechanické záležitosti. Celá regulace, co byla ve skříňce na centrále, spočívala ve dvou či čtyřech toroidních transduktorech, jednom usměrňovači budicího proudu z alternátorových diod, jednoho či tří menších pomocných usměrňovačů pro transduktory jednotlivých fází, jedno či tři proudová trafa a hotovo. Žádné kondenzátory, natož elektrolyty, žádné další polovodičové prvky, jen měření a jištění. Dobře se pamatuju, že tyhle centrály šly i dost přetížit a to bez výraznějšího poklesu napětí pod tehdy 220V, 3-ka centrála napájela i pět štábních vozů příkonem i 4kVA a nic se nedělo.
Pokud někdo ve voze připojil i odpojil velký spotřebič /vařič třeba/, nikdy jsme na voltmetru v naší R4AT nepostřehli žádný překmit napětí - a pokud tedy nějaký byl, musel být kratší, než reakční doba ručky voltmetru, tedy nejspíš jednotky ms a také se nikdy -i při přetěžování či naopak chodu téměř naprázdno- nestalo, aby centrála cokoli poškodila napětím. Ve vozech byly naprosto standardní tyristorové nabíječe akumulátorů z ČKD, nic speciálního vojenského, protože jsem je vídal i v civilu. Pak síťové zdroje pro nejrůznější radiostanice a nepamatuju se z jejich oprav /opět víceméně mechanického rázu/, že by v nich byly nějaké sofistikované přepěťové ochrany-jen odrušovací filtry na vstupech a tavné jištění, nic víc, zdroje konstruované z českých a ruských součástek ve VOP přímo pro daný typ radiostanic. Za ty dva roky, z toho rok a třičtvrtě služby v divizní servisní dílně opravdu nepamatuju něco poškozeného přepětím. Vlastně ano - ale to se netýkalo napájení z centrál.
Vojáci,kterým zrovna došel oheň, měli ve zvyku si zapalovat cigára na šroubovák vytaženým vf obloukem z holého výstupu anténního dílu zaklíčované R130. Cigaretu to sice 1cm obloukem hezky zapálilo, ale koncové GU50 to nesly dost blbě. Propalovalo to díry do anod, po zhasnutí oblouku to přepětím probíjelo olejové a vzduchové kondenzátory v ladicím dílu a někdy to přes probité GU50 šlehlo i nazpět do síťového zdroje a poškodilo stabilizátory anodového i g2 napětí. Ale to byly takové extrémy, ke kterým při normálním provozu nikdy nedošlo.
O případech, kdy moderní centrály něco v aparaturách poškodily přepětím, čtu v poslední době hodně často.
Nebude to třeba tím, že výrobci centrál spíš počítají s jejich použitím na napájení nářadí a strojů, kterým to jaksi z principu nevadí? A že se třeba u 1,5-2kVA malých, skoro kufříkových centrál tak nějak nepočítá s tím, že z toho bude někdo napájet aparaturu, která má z principu silně proměnný odběr? Mně to prostě tak přijde, nevidím jiný důvod, proč by měla být regulace jednak pomalá a s překmity napětí. Pokud by s tím výrobce centrály počítal jako s úplně univerzálním zdrojem na napájení čehokoliv, tak by se to takto chovat určitě nemělo.
Opravdu bude jediný účinný způsob dokonalá, nejméně dvoustupňová přepěťovka. Jen nevím, zda se počítá i s častou výměnou pojistek u svodičů přepětí prvního stupně - ty totiž bývají chráněny pojistkami pro případ trvalého probití - jenže po přerušení pojistky je pak ochrana nefunkční a je to potom jen na varistorech a obousměrných transilech ve druhém stupni - které ale velké přepětí nemusí dlouhodobě ustát..
