od Petr Z. » čtv 23. úno 2017 20:01:22
Jde o studiové mikrofony, takže do studia, ne na stage. Znamená to, že mechanická odolnost nebude tím nejdůležitějším kritériem pro výběr.
Průřez okolo 2x0,25mm2 i slušnou odolnost mají dneska už všecky symetrické kabely, zvlášť značkové. Takový SommerCable StageSeries se od běžných 6mm symetrických Taskerů a Klotzů liší vlastnostmi zcela minimálně, to už větší rozdíly jsou v cenách za značku
Do studia bych vybíral :
1. Co nejkvalitnější celokovové konektory, tj. Neutrik/Amphenol/originální Switchcraft, se skutečně pozlacenými kontakty, které nepodléhají oxidaci. Nic dalšího v segmentu XLR v podstatě nepřipadá v úvahu, šetření na tomto místě se krutě nevyplácí. Je velmi vhodné, aby i vstupní a výstupní konektory na propojovaných zařízeních měly kontakty, pokovené stejným materiálem, jako mají pokoveny konektory na propojovacím kabelu.
Nezaměňovat ale prosím zlacení za žluté niklování. Celkem spolehlivá identifikace je podle ceny. Celokovový, pozlacený TRS za 55,-Kč je pochopitelně pouze umně nazlátle poniklován, kdežto celokovový, pozlacený TRS za 155,-Kč bude s vysokou pravděpodobností opravdu pozlacen, rozdíly nejspíše budou i v přesnosti/tolerancích/kvalitě povrchu mechanických dílů. Druhá, ještě spolehlivější identifikace je bohužel až doma po koupi - a tou je pájitelnost. Na klasický žlutý nikl chytá i kvalitní Sn60Pb40 se skvělým tavidlem velmi neochotně. Kdežto doopravdy pozlacený konektor jen uvidí cín na hrotu páječky a ten cín na pozlacený povrch přeskočí skoro sám
a okamžitě se ochotně rozlévá.
2. Kabel s co nejnižší kapacitou žíla/žíla a žíla/stínění. Při vyšších délkách kabelu a jeho neúměrně vysoké kapacitě žíla/žíla při symetrickém připojení může už docházet k odřezu v akustickém pásmu, o harmonických ani nemluvě. U vysoce kvalitních kondenzátorových mikrofonů bych právě na nízkou kapacitu kladl největší důraz.
3. Nejnižší obě kapacity má obecně kabel s tlustou izolací "živých" žil, ale nemusí to být vždy pravda - jako vždy záleží na materiálu izolace, který je vlastně dielektrikem imaginárního kondenzátoru. Obecně nejnižší kapacitu žíla/žíla a žíly/stínění mají kabely s tlustou polyetylénovou izolací a průřezem do 0,25mm2. Neboť čím vyšší bude průřez mědi živé žíly, tím větší plocha jedné "elektrody kondenzátoru". Tlustá izolace živých žil zajišťuje co největší vzdálenost žil od sebe i od stínění, tedy nejnižší kapacitu. Na vnějším krycím plášti, resp. jeho tloušťce a odolnosti proti jehlovým podpatkům asi ve studiu tolik nezáleží.
4. Zásadně se vyhnout kabelům, které mají na živých žilách povlak z černého, polovodivého materiálu, zpravidla je to nějaká modifikace gumy s uhlíkem. Nevím, kdo tuhle nebetyčnou pííčovinu vymyslel, ale určitě někdo, komu šlo o úsporu materiálu na stínění, aby při tom nepoklesl jeho elektrostatický stínicí účinek - ale bez jakéhokoli ohledu na výslednou kapacitu kabelu.
Zaznamenal jsem, že kytaristé, tedy z technického hlediska producenti nf signálu několika stovek mV, ale na vysokých impedancích řádu stovek kOhmů, někdy velmi prapodivného průběhu a s vějíři harmonických, kabely tohoto druhu vyhazují jako "tupé, žeroucí výšky". Vstupní impedance kytarových aparátů je vždy řádu stovek kOhmů, u celoelektronkových aparátů bez výjimky 1MOhm. Na toto uspořádání kabelu a příčinu úbytku výšek a harmonických se přijde většinou až po rozebrání konektorů, pokud to vůbec u hotové šňůry lze udělat. Díky tomuto uspořádání /polovodivý povlak na živých žilách/ se ani nelze divit, že takový kabel u kytary nemůže vyhovět, má to parazitní kapacitu jako prase. U pětimetrového kabelu TRS-XLR AdamHall s polovodivým povlakem jsem naměřil žíla-žíla cca 1.500pF a každá žíla proti stínění přes 2.000pF. Samozřejmě, že se to projeví jen u kabelů kolem 5m a víc, ne u krátké 1m propojky ke kytarové vysílačce.
Já zatím jako výrobce téhle sviňárny zaznamenal jen AdamHall v symetrice i nesymetrice a pak nějakou nesymetrickou modrou tkaničku se zákaznickým potiskem RH Sound.
Jde o studiové mikrofony, takže do studia, ne na stage. Znamená to, že mechanická odolnost nebude tím nejdůležitějším kritériem pro výběr.
Průřez okolo 2x0,25mm2 i slušnou odolnost mají dneska už všecky symetrické kabely, zvlášť značkové. Takový SommerCable StageSeries se od běžných 6mm symetrických Taskerů a Klotzů liší vlastnostmi zcela minimálně, to už větší rozdíly jsou v cenách za značku :-)
Do studia bych vybíral :
1. Co nejkvalitnější celokovové konektory, tj. Neutrik/Amphenol/originální Switchcraft, se skutečně pozlacenými kontakty, které nepodléhají oxidaci. Nic dalšího v segmentu XLR v podstatě nepřipadá v úvahu, šetření na tomto místě se krutě nevyplácí. Je velmi vhodné, aby i vstupní a výstupní konektory na propojovaných zařízeních měly kontakty, pokovené stejným materiálem, jako mají pokoveny konektory na propojovacím kabelu.
Nezaměňovat ale prosím zlacení za žluté niklování. Celkem spolehlivá identifikace je podle ceny. Celokovový, pozlacený TRS za 55,-Kč je pochopitelně pouze umně nazlátle poniklován, kdežto celokovový, pozlacený TRS za 155,-Kč bude s vysokou pravděpodobností opravdu pozlacen, rozdíly nejspíše budou i v přesnosti/tolerancích/kvalitě povrchu mechanických dílů. Druhá, ještě spolehlivější identifikace je bohužel až doma po koupi - a tou je pájitelnost. Na klasický žlutý nikl chytá i kvalitní Sn60Pb40 se skvělým tavidlem velmi neochotně. Kdežto doopravdy pozlacený konektor jen uvidí cín na hrotu páječky a ten cín na pozlacený povrch přeskočí skoro sám :-) a okamžitě se ochotně rozlévá.
2. Kabel s co nejnižší kapacitou žíla/žíla a žíla/stínění. Při vyšších délkách kabelu a jeho neúměrně vysoké kapacitě žíla/žíla při symetrickém připojení může už docházet k odřezu v akustickém pásmu, o harmonických ani nemluvě. U vysoce kvalitních kondenzátorových mikrofonů bych právě na nízkou kapacitu kladl největší důraz.
3. Nejnižší obě kapacity má obecně kabel s tlustou izolací "živých" žil, ale nemusí to být vždy pravda - jako vždy záleží na materiálu izolace, který je vlastně dielektrikem imaginárního kondenzátoru. Obecně nejnižší kapacitu žíla/žíla a žíly/stínění mají kabely s tlustou polyetylénovou izolací a průřezem do 0,25mm2. Neboť čím vyšší bude průřez mědi živé žíly, tím větší plocha jedné "elektrody kondenzátoru". Tlustá izolace živých žil zajišťuje co největší vzdálenost žil od sebe i od stínění, tedy nejnižší kapacitu. Na vnějším krycím plášti, resp. jeho tloušťce a odolnosti proti jehlovým podpatkům asi ve studiu tolik nezáleží.
4. Zásadně se vyhnout kabelům, které mají na živých žilách povlak z černého, polovodivého materiálu, zpravidla je to nějaká modifikace gumy s uhlíkem. Nevím, kdo tuhle nebetyčnou pííčovinu vymyslel, ale určitě někdo, komu šlo o úsporu materiálu na stínění, aby při tom nepoklesl jeho elektrostatický stínicí účinek - ale bez jakéhokoli ohledu na výslednou kapacitu kabelu.
Zaznamenal jsem, že kytaristé, tedy z technického hlediska producenti nf signálu několika stovek mV, ale na vysokých impedancích řádu stovek kOhmů, někdy velmi prapodivného průběhu a s vějíři harmonických, kabely tohoto druhu vyhazují jako "tupé, žeroucí výšky". Vstupní impedance kytarových aparátů je vždy řádu stovek kOhmů, u celoelektronkových aparátů bez výjimky 1MOhm. Na toto uspořádání kabelu a příčinu úbytku výšek a harmonických se přijde většinou až po rozebrání konektorů, pokud to vůbec u hotové šňůry lze udělat. Díky tomuto uspořádání /polovodivý povlak na živých žilách/ se ani nelze divit, že takový kabel u kytary nemůže vyhovět, má to parazitní kapacitu jako prase. U pětimetrového kabelu TRS-XLR AdamHall s polovodivým povlakem jsem naměřil žíla-žíla cca 1.500pF a každá žíla proti stínění přes 2.000pF. Samozřejmě, že se to projeví jen u kabelů kolem 5m a víc, ne u krátké 1m propojky ke kytarové vysílačce.
Já zatím jako výrobce téhle sviňárny zaznamenal jen AdamHall v symetrice i nesymetrice a pak nějakou nesymetrickou modrou tkaničku se zákaznickým potiskem RH Sound.
