od Petr Z. » úte 02. říj 2018 15:37:39
Jistěže to jde, je to celkem standardní měřicí postup např. po větší opravě.
Potřebujete někoho, kdo má klasický měřicí řetězec pro nf techniku. Ten nutně musí obsahovat generátor nejméně dvou průběhů, sinusového + obdélníkového a mít co nejnižší vlastní zkreslení. Pak je rovněž nutně potřeba kmitočtově nezávislý střídavý voltmetr, často se mu říká nf milivoltmetr, třebaže měří např. od 10Hz do 10MHz a od 1mV do 300V.
Dále je zapotřebí kvalitního osciloskopu s šířkou pásma vertikálního zesilovače nejméně 50MHz a stabilní časovou základnou. Osciloskop nemusí být nutně digitální, pro nf měření je dokonce kvalitní analog vhodnější, protože neprůměruje.
Potřebujete také dvě bezindukční odporové zátěže /velké, protisměrně vinuté drátové odpory/ s nejčastějšími hodnotami 4 ohmy a 8 ohmů, pro zatížení nejméně 250W každý. Tak vysoké dovolené zatížení je nutné proto, aby odpory ohřevem co nejméně měnily svou hodnotu a také se sinusovým výkonem zesilovače nepoškodily.
Dále bude k měření stability potřeba tzv. komplexní zátěž, kterou si můžete zhruba představit jako velmi kvalitní třípásmovou reprovýhybku, stavěnou pro velké zatížení, namísto reproduktorů je ale tato "měřicí výhybka" zatížena stejnými výkonovými odpory, jako jsou předchozí popisované náhradní zátěže pro měření výkonu.
Komplexní zátěží, připojenou na výstupy zesilovače, buzení zesilovače obdélníkovým signálem a pozorování průběhu osciloskopem dává zkušenějším lidem velmi dobrý obrázek o celkovém chování, či spíše stabilitě zesilovače - při běžné práci do skutečných reprosoustav s výhybkami.
Nezbytným měřicím přístrojem je pak měřič zkreslení v obecném smyslu. Je to už poměrně složitý přístroj, dnes dobře nahraditelný přesnou PC měřicí kartou, přičemž laciné náhražky u tohoto druhu měřicího přístroje prakticky neexistují. Měřičů harmonického a intermodulačního zkreslení se vyskytuje více druhů podle použité měřicí metody, ale i ty základní vždy umějí měřit zkreslení nejméně ve dvou režimech.
Celkově : U takového měřicího parku pak platí skoro přímá úměra: Čím přesnější /ne nutně dražší/ použijete přístroje, tím přesnější výsledky a obrázek o zesilovači získáte.
Podobná měření prakticky nelze nijak improvizovat, aniž by nebyly získány naprosto zavádějící výsledky.
Naznačený základní měřicí park pro nf techniku bývá často k dispozici tam, kde opravdu umějí opravovat a mají servisní smlouvy s vícero renomovanými firmami z oblasti HiFi, případně PA.
Není to svou náročností a odborností práce na nějakou půlhodinku, ani hodinku.
Naznačená odbornost a delší praktické zkušenosti jsou naprosto nezbytné, pokud mají být získány relevantní i pravdivé výsledky, přičemž delší zkušenost a odbornost víceméně dává záruku, že současně nedojde k vážným chybám v postupu měření.
Ony chyby, způsobené vždy nezkušeností, často mívají za následek elektrické poškození měřeného zesilovače.
Jistěže to jde, je to celkem standardní měřicí postup např. po větší opravě.
Potřebujete někoho, kdo má klasický měřicí řetězec pro nf techniku. Ten nutně musí obsahovat generátor nejméně dvou průběhů, sinusového + obdélníkového a mít co nejnižší vlastní zkreslení. Pak je rovněž nutně potřeba kmitočtově nezávislý střídavý voltmetr, často se mu říká nf milivoltmetr, třebaže měří např. od 10Hz do 10MHz a od 1mV do 300V.
Dále je zapotřebí kvalitního osciloskopu s šířkou pásma vertikálního zesilovače nejméně 50MHz a stabilní časovou základnou. Osciloskop nemusí být nutně digitální, pro nf měření je dokonce kvalitní analog vhodnější, protože neprůměruje.
Potřebujete také dvě bezindukční odporové zátěže /velké, protisměrně vinuté drátové odpory/ s nejčastějšími hodnotami 4 ohmy a 8 ohmů, pro zatížení nejméně 250W každý. Tak vysoké dovolené zatížení je nutné proto, aby odpory ohřevem co nejméně měnily svou hodnotu a také se sinusovým výkonem zesilovače nepoškodily.
Dále bude k měření stability potřeba tzv. komplexní zátěž, kterou si můžete zhruba představit jako velmi kvalitní třípásmovou reprovýhybku, stavěnou pro velké zatížení, namísto reproduktorů je ale tato "měřicí výhybka" zatížena stejnými výkonovými odpory, jako jsou předchozí popisované náhradní zátěže pro měření výkonu.
Komplexní zátěží, připojenou na výstupy zesilovače, buzení zesilovače obdélníkovým signálem a pozorování průběhu osciloskopem dává zkušenějším lidem velmi dobrý obrázek o celkovém chování, či spíše stabilitě zesilovače - při běžné práci do skutečných reprosoustav s výhybkami.
Nezbytným měřicím přístrojem je pak měřič zkreslení v obecném smyslu. Je to už poměrně složitý přístroj, dnes dobře nahraditelný přesnou PC měřicí kartou, přičemž laciné náhražky u tohoto druhu měřicího přístroje prakticky neexistují. Měřičů harmonického a intermodulačního zkreslení se vyskytuje více druhů podle použité měřicí metody, ale i ty základní vždy umějí měřit zkreslení nejméně ve dvou režimech.
Celkově : U takového měřicího parku pak platí skoro přímá úměra: Čím přesnější /ne nutně dražší/ použijete přístroje, tím přesnější výsledky a obrázek o zesilovači získáte.
Podobná měření prakticky nelze nijak improvizovat, aniž by nebyly získány naprosto zavádějící výsledky.
Naznačený základní měřicí park pro nf techniku bývá často k dispozici tam, kde opravdu umějí opravovat a mají servisní smlouvy s vícero renomovanými firmami z oblasti HiFi, případně PA.
Není to svou náročností a odborností práce na nějakou půlhodinku, ani hodinku.
Naznačená odbornost a delší praktické zkušenosti jsou naprosto nezbytné, pokud mají být získány relevantní i pravdivé výsledky, přičemž delší zkušenost a odbornost víceméně dává záruku, že současně nedojde k vážným chybám v postupu měření.
Ony chyby, způsobené vždy nezkušeností, často mívají za následek elektrické poškození měřeného zesilovače.