Nu, ono to bylo nesrovnatelné ve více ohledech.
Elektronkové výkonové rámy AUC140, ve kterých byly 4ks koncových zesilovačů AUJ620 po 75W, osazených 2xEL34,1xECC85 a 1xEF86 byly "spolehlivější" snad opravdu jen v případě opravdu velkého průseru, jako je pád drátů nn na vedení rozhlasu, nechtěně-nedovolené přizemnění jednoho pólu rozvodu, zásah sloupu bleskem, na kterém bylo i rozhlasové vedení a podobné velké průsery.
Tranzistorové rámy tohle přežívaly také a celkem bez větších úhon - vše samozřejmě díky galvanické izolaci 100V výstupu od ostatních obvodů rámu.
Proto jsem tady kdysi dávno prskal na jednoho mladého chytrolína, co tvrdil, že moderní déčkové plnomostové zesilovače, dávající přímo 100V a bez výstupních traf, jsou zcela stejně odolné proti výše uvedeným průserům. A to jsem ještě zdaleka nevyjmenoval všechny průserové alternativy, co se mohou u 100V venkovního, ale i vnitřního vedení přihodit.
Déčko přímo do drátů a bez oddělovacího trafa je nebetyčná pitomost, kdyby dotyčný někdy se stovoltem a venkovními rozvody pracoval, nepsal by takové ptákoviny..
Má písmenka jen potvrzuje celá výroba např. Philipsu, Boschů a dalších společností, vyrábějících 100V výkonové zesilovače, toho blbého kopírujícího číňana nevyjímaje
Ano, firmy používají D třídu, jistě, ale hlavně kvůli účinnosti a všemu s tím souvisejícímu - ale na výstupu je vždy a bezpodmínečně trafo, byť třeba 1:1 a třeba kvůli úsporám spočítáno až od 100-150Hz, ale je tam. A galvanicky odděluje obvody mnohem náročnějších a háklivějších déček od venkovního rozvodu.
Tyhle firmy vědí a my modří, co jsme desítky a desítky let se stovoltem či 240V pracovali, víme též.
Ale koneckonců i ti mladí, co dnes sežrali Šalamounovo hovno a tvrdí pitomosti, budou vědět za pár desítek let taky
Ale co se týče zprůměrované spolehlivosti, tak i přes handicap trvale nažhavených koncových elektronek měly tyhle 300W rámy poruchovost průměrně mnohem, mnohem vyšší, než první 1000W tranzistorové rámy, kde bylo 10 jednotek AUJ635 po 100W.
Nejčastější závady právě souvisely s použitým, z hlediska dosaženého výkonu zcela nepochopitelně vysokým anodovým napětím 800V, které -jak správně pamatuje pan Mašín- probíjelo patice přímo na EL34, nikoli objímky, ty byly vždy keramické. Dodnes jsem to nepochopil - proč pro 75W výkonu, při výstupáku, co krásně šel už od 40Hz a byl na tak dobrých plechách, že nahoře končil až u 60kHz a celkově s výbornou účinností, prostě proč nějaký idiot ve Vrábloch navrhnul ten AUJ620 tak, že se výkon pouhých 75W ze dvou EL34 dostával vysokým napětím a malým proudem do velkého Raa.
Nikoli mnohem spolehlivěji opačně - přiměřeně větším proudem při nižším napětí, do stejně konstruovaného výstupáku, ale s nižším Raa tak, jako to má třeba poměrně spolehlivý MUSIC70. Tomuto jmenovanému stačí Ua pouhých 500V naprázdno na dosažení prakticky shodného výkonu, ale bez průrazů patic a jiných nepřístojností..
Prostě AUJ620 byly poruchové hlavně z tohoto "napěťového" důvodu - průstřely patic EL34 a s tím související následná poškození katodových odporů, často i předpěťových trimrů, výpadky katodových pojistek, přepalování ochranných odporů v g2 a dokonce i poškozování měřicích "bočníků" v "diagnostickém" systému rámu, který byl vymyšlen sice výborně a bylo možno jím a šroubovákem perfektně nastavit celý rám, ale už se nepamatovalo na "havarijní" stavy, bohužel..
Ale principiálně vyšší nespolehlivost elektronkových proti tranzistorovým rámům vyplývala i ze značného počtu relé a kontaktů, kudy dělené napájení, výstupy i ochrana při dálkovém zapínání anod musela procházet.
Nespolehlivá byla především citlivá relé, co hlídala po nažhavení trvalou přítomnost -Ug1 na koncových elektronkách a při jeho ztrátě neměla vůbec dovolit zapnout Ua v celém rámu. Přerušovala se i vyhřívací vinutí tepelných relé, co zase hlídaly dobu nažhavení, než bylo dovoleno zapnout Ua, hrozně se opalovaly i kontakty relé, co přímo zapínala primáry anodových traf...
V komplexu to ovládání a ochrany bylo vymyšleno výborně, ale bohužel byla použita relé bez krytů proti prachu a přitom byl v dole v rámu přítomen trvale běžící ventilátor s asi 10" vrtulí /ale jen asi 475ot/min - asi 16-pólový motor/. Bez napětí na svorkách vinutí motoru ventilátoru rovněž nešlo zapnout anodové napětí..
A co se týče poklesu odbuzení rámu při výpadku jedné jednotky - tento pokles je díky systému paralelního chodu pomocí diferenciálních traf u obou druhů rámů prakticky stejný, protože je ± stejná i míra záporné zpětné vazby v hlavní smyčce z výstupáku, pomocí které se řídil a srovnával zisk. Míra vazby ve smyčce je u tranzistorových i elektronkových jednotek okolo 26dB, víc totiž trafo, zahrnuté ve "velké" smyčce ani fázově nedovolí.
Odbuzení rámu je nejcitelnější právě při výpadku první jednotky třeba z deseti, je to pokles na cca 63% výstupního napětí a je stejný i při výpadku jednoho ze čtyř u elektronkového rámu.
Pokud je systém předimenzovaný, tak tato míra odbuzení není až tolik citelná a často se systém provozoval v tomto stavu i hodně dlouho. Ale pokud byl výkon rámů vs. příkony reproduktorů ± ve shodě, tak bylo odbuzení citelné hodně. Obsluha se odbuzení snažila "dohnat" zaháněním ručky modulometru k pravému dorazu, ale dosáhla akorát tak větší nesrozumitelnosti, nikoli vyššího výkonu. Toť jediná nevýhoda bezeztrátového paralelního chodu většího počtu stejných jednotek nižšího výkonu.
Výstupní napětí při výpadku dalších jednotek klesá samozřejmě dále, ale už ne tak citelně, v jednotkách procent.
Problém a ten nejmarkantnější rozdíl, který jste, pane Mašíne určitě myslel, je např. zavlečení naprosto nesnesitelného 100Hz brumu do společného paralelního výstupu u 1000W stojanu - to když /často/ uhořely vnitřní přívody na jednom jediném z celkových dvaceti elektrolytů 5G/50V nacházejích se na deseti jednotkách v rámu. Přičemž jednotka s touto poruchou se bohužel sama neodpojila, ale dávala výkon do společného výstupu dále - i s tím brumem, díky němuž byl výstupní výkon celého 1000W rámu v podstatě k ničemu.
U elektronkového rámu se sice vadná jednotka sama neodpojila také, ale většinou vypadly katodové pojistky či při průrazu elytu i primární pojistka, jednotka přestala dávat výkon, rám se odbudil, ale výstupní signál, byť slabší, byl pořád na hlášení a podobné účely použitelný.
To u tranzistorového rámu ani náhodou, toho 100Hz brumu tam bylo díky jednomu upálenému elytu tolik, že absolutně nebylo rozumět tomu, co lezlo z reproduktorů - to je to, o čem píšete, že tranzistorový rám vyžadoval prakticky okamžitý zásah, třeba jen povytažení bručícího bloku, zjištěného postupným povolováním síťových Remos pouzder:-)
Ale berte tuhle hrůzu, co jsem zas zplodil, jen jako nezávazný pokec pamětníků
a jestli to třeba vadí, nechť admin smaže.
Nu, ono to bylo nesrovnatelné ve více ohledech.
Elektronkové výkonové rámy AUC140, ve kterých byly 4ks koncových zesilovačů AUJ620 po 75W, osazených 2xEL34,1xECC85 a 1xEF86 byly "spolehlivější" snad opravdu jen v případě opravdu velkého průseru, jako je pád drátů nn na vedení rozhlasu, nechtěně-nedovolené přizemnění jednoho pólu rozvodu, zásah sloupu bleskem, na kterém bylo i rozhlasové vedení a podobné velké průsery.
Tranzistorové rámy tohle přežívaly také a celkem bez větších úhon - vše samozřejmě díky galvanické izolaci 100V výstupu od ostatních obvodů rámu.
Proto jsem tady kdysi dávno prskal na jednoho mladého chytrolína, co tvrdil, že moderní déčkové plnomostové zesilovače, dávající přímo 100V a bez výstupních traf, jsou zcela stejně odolné proti výše uvedeným průserům. A to jsem ještě zdaleka nevyjmenoval všechny průserové alternativy, co se mohou u 100V venkovního, ale i vnitřního vedení přihodit.
Déčko přímo do drátů a bez oddělovacího trafa je nebetyčná pitomost, kdyby dotyčný někdy se stovoltem a venkovními rozvody pracoval, nepsal by takové ptákoviny..:-)
Má písmenka jen potvrzuje celá výroba např. Philipsu, Boschů a dalších společností, vyrábějících 100V výkonové zesilovače, toho blbého kopírujícího číňana nevyjímaje :-)
Ano, firmy používají D třídu, jistě, ale hlavně kvůli účinnosti a všemu s tím souvisejícímu - ale na výstupu je vždy a bezpodmínečně trafo, byť třeba 1:1 a třeba kvůli úsporám spočítáno až od 100-150Hz, ale je tam. A galvanicky odděluje obvody mnohem náročnějších a háklivějších déček od venkovního rozvodu.
Tyhle firmy vědí a my modří, co jsme desítky a desítky let se stovoltem či 240V pracovali, víme též.
Ale koneckonců i ti mladí, co dnes sežrali Šalamounovo hovno a tvrdí pitomosti, budou vědět za pár desítek let taky :-)
Ale co se týče zprůměrované spolehlivosti, tak i přes handicap trvale nažhavených koncových elektronek měly tyhle 300W rámy poruchovost průměrně mnohem, mnohem vyšší, než první 1000W tranzistorové rámy, kde bylo 10 jednotek AUJ635 po 100W.
Nejčastější závady právě souvisely s použitým, z hlediska dosaženého výkonu zcela nepochopitelně vysokým anodovým napětím 800V, které -jak správně pamatuje pan Mašín- probíjelo patice přímo na EL34, nikoli objímky, ty byly vždy keramické. Dodnes jsem to nepochopil - proč pro 75W výkonu, při výstupáku, co krásně šel už od 40Hz a byl na tak dobrých plechách, že nahoře končil až u 60kHz a celkově s výbornou účinností, prostě proč nějaký idiot ve Vrábloch navrhnul ten AUJ620 tak, že se výkon pouhých 75W ze dvou EL34 dostával vysokým napětím a malým proudem do velkého Raa.
Nikoli mnohem spolehlivěji opačně - přiměřeně větším proudem při nižším napětí, do stejně konstruovaného výstupáku, ale s nižším Raa tak, jako to má třeba poměrně spolehlivý MUSIC70. Tomuto jmenovanému stačí Ua pouhých 500V naprázdno na dosažení prakticky shodného výkonu, ale bez průrazů patic a jiných nepřístojností..
Prostě AUJ620 byly poruchové hlavně z tohoto "napěťového" důvodu - průstřely patic EL34 a s tím související následná poškození katodových odporů, často i předpěťových trimrů, výpadky katodových pojistek, přepalování ochranných odporů v g2 a dokonce i poškozování měřicích "bočníků" v "diagnostickém" systému rámu, který byl vymyšlen sice výborně a bylo možno jím a šroubovákem perfektně nastavit celý rám, ale už se nepamatovalo na "havarijní" stavy, bohužel..
Ale principiálně vyšší nespolehlivost elektronkových proti tranzistorovým rámům vyplývala i ze značného počtu relé a kontaktů, kudy dělené napájení, výstupy i ochrana při dálkovém zapínání anod musela procházet.
Nespolehlivá byla především citlivá relé, co hlídala po nažhavení trvalou přítomnost -Ug1 na koncových elektronkách a při jeho ztrátě neměla vůbec dovolit zapnout Ua v celém rámu. Přerušovala se i vyhřívací vinutí tepelných relé, co zase hlídaly dobu nažhavení, než bylo dovoleno zapnout Ua, hrozně se opalovaly i kontakty relé, co přímo zapínala primáry anodových traf...
V komplexu to ovládání a ochrany bylo vymyšleno výborně, ale bohužel byla použita relé bez krytů proti prachu a přitom byl v dole v rámu přítomen trvale běžící ventilátor s asi 10" vrtulí /ale jen asi 475ot/min - asi 16-pólový motor/. Bez napětí na svorkách vinutí motoru ventilátoru rovněž nešlo zapnout anodové napětí..
A co se týče poklesu odbuzení rámu při výpadku jedné jednotky - tento pokles je díky systému paralelního chodu pomocí diferenciálních traf u obou druhů rámů prakticky stejný, protože je ± stejná i míra záporné zpětné vazby v hlavní smyčce z výstupáku, pomocí které se řídil a srovnával zisk. Míra vazby ve smyčce je u tranzistorových i elektronkových jednotek okolo 26dB, víc totiž trafo, zahrnuté ve "velké" smyčce ani fázově nedovolí.
Odbuzení rámu je nejcitelnější právě při výpadku první jednotky třeba z deseti, je to pokles na cca 63% výstupního napětí a je stejný i při výpadku jednoho ze čtyř u elektronkového rámu.
Pokud je systém předimenzovaný, tak tato míra odbuzení není až tolik citelná a často se systém provozoval v tomto stavu i hodně dlouho. Ale pokud byl výkon rámů vs. příkony reproduktorů ± ve shodě, tak bylo odbuzení citelné hodně. Obsluha se odbuzení snažila "dohnat" zaháněním ručky modulometru k pravému dorazu, ale dosáhla akorát tak větší nesrozumitelnosti, nikoli vyššího výkonu. Toť jediná nevýhoda bezeztrátového paralelního chodu většího počtu stejných jednotek nižšího výkonu.
Výstupní napětí při výpadku dalších jednotek klesá samozřejmě dále, ale už ne tak citelně, v jednotkách procent.
Problém a ten nejmarkantnější rozdíl, který jste, pane Mašíne určitě myslel, je např. zavlečení naprosto nesnesitelného 100Hz brumu do společného paralelního výstupu u 1000W stojanu - to když /často/ uhořely vnitřní přívody na jednom jediném z celkových dvaceti elektrolytů 5G/50V nacházejích se na deseti jednotkách v rámu. Přičemž jednotka s touto poruchou se bohužel sama neodpojila, ale dávala výkon do společného výstupu dále - i s tím brumem, díky němuž byl výstupní výkon celého 1000W rámu v podstatě k ničemu.
U elektronkového rámu se sice vadná jednotka sama neodpojila také, ale většinou vypadly katodové pojistky či při průrazu elytu i primární pojistka, jednotka přestala dávat výkon, rám se odbudil, ale výstupní signál, byť slabší, byl pořád na hlášení a podobné účely použitelný.
To u tranzistorového rámu ani náhodou, toho 100Hz brumu tam bylo díky jednomu upálenému elytu tolik, že absolutně nebylo rozumět tomu, co lezlo z reproduktorů - to je to, o čem píšete, že tranzistorový rám vyžadoval prakticky okamžitý zásah, třeba jen povytažení bručícího bloku, zjištěného postupným povolováním síťových Remos pouzder:-)
Ale berte tuhle hrůzu, co jsem zas zplodil, jen jako nezávazný pokec pamětníků :-) a jestli to třeba vadí, nechť admin smaže.
