Tak jsem se dlouho chystal oživit tohle téma. Čas poskočil a mám důvod a materiály.
Jedno ráno jsem se probudil a už zmiňované ucho bolelo, bylo zalehlé a hůř jsem na ně slyšel. Řekl jsem si a dost a dokopal se na ušní.
Koukli mě tam a zahlásili, že mám prohnuté bubínky podtlakem a že je to špatná funkce eustachovy trubice. Dostal jsem na to prášky a doporučení, zívat, žvýkat a foukat do ucpaného nosu a že se to asi zpraví.
Nicméně mě dostrkali i do komory, což jsem vlastně hlavně chtěl.
Naměřený graf předkládám. Jen jsem chtěl říct, že ten propad na 1,5kHz tam není z důvodu, že bych měl jedno ucho polámaný, ale slyšel jsem při testu, jak doktorka telefonuje a potom ten telefon položila. No a já si myslel, že to pípání co slyším byl obsazovací tón. Takže jsem to zmáčkl pozdě, než mě docvaklo, že to co slyším, je tón testovací.
Pak na graf koukla doktorka zahlásila, že slyším až za roh, že se sluchem, jako takovým nic nemám. Což mě potěšilo.
No a proč o tom mluvím....
Nemůžu se pořád smířit s tvrzením, že dělat zvuk sálu na ucho, je to ideální. Představte si, že by měl zvukař (jakýkoliv) poškozený sluch právě třeba na těch 1,5kHz a to obě uši. Co asi tak udělá? Hrábne do GEQ aby to v dobré víře dotáhl. Vyjede nahoru právě tyto kmitočty až se mu to v uchu srovná si zalibuje, že to dobře hraje.
No a pro zbytek posluchačů to asi bude tragédie.
Tím nechci říct, že každý zvukař má nutně něco s ušima, ale....
Asi jsem teď sloučil dvě témata, ale ono to spolu bude souviset.
Zajímá mě váš názor. Pokud se budete vyjadřovat k mé myšlence, a byl bych rád, tak možná spíš tady
viewtopic.php?f=17&t=113&p=14645#p14645
Pokud si pustím TV nebo rádio, tak pouze s minimální hlasitostí, kdy jsem bez problémů stále schopen vnímat běžné domácí hlukové pozadí, pokud se na něj soustředím (např. tikot hodin, ruch z venku přes zavřená okna apod.)
