Potvrzuji a podepisuji se v plném rozsahu
Mám nejen s basskomby Behringer tytéž mizerné zkušenosti. Behringer to bohužel dělá tak, že "tlaku" a většího akustického výkonu dosahuje doslovným laděním ozvučnic na vyšší rezonanci BR či u kytarových komb zadní mezerou a využívá středových korekcí s mezním kmitočtem, posazeným přesně na největší kmitočtový "hrb" reproduktorů.
Výsledkem je u nástrojovky Behringer opravdu ono intenzívní bučení basy či řvaní kytary na jednom úzkém pásmu kmitočtů a dotyčné kombo pak skutečně tímto jedním úzkým pásmem "přeřvává" všechna normální "lineární" komba na jevišti.
Zvlášť pikantní to bylo v jednom případě, kdy sólový kytarista měl kvůli potřebné vazbě celkem dost vytaveného Fendera Twin Reverb a doslova ho přeřvávala druhá kytara právě s malým, polovičním černým kombem Behringer, co řvalo na dvou-třech tónech i přes sólováka. S basovým kombem jsem se už setkal mockrát - ti mladí kluci si to kupují proto, že je to na ten výkon a výbavu hodně levné a za tyhle peníze to nadělá strašně kraválu. A o to některým jde. Až to časem a učením se pochopí, tak Behringer jde nejpozději do roka do baziše a kupuje se byť malý, ale slušný lampový Marshall, Laney, Fender či cokoliv "opravdového".
Je asi pravda, že si tímhle procesem od šuntu ke standardu musí projít asi každý.
Druhá a podstatnější věc je ego dotyčného neukázněného "muzikanta", který kompletně sere na partu a taví to jen proto, aby bylo slyšet hlavně jeho, protože má na place babu, nebo se chce před nějakou vytáhnout, jak je dobrej.
Přiznám se, že s těmihle mladými zneuznanými "umělci" je opravdu těžké pořízení, často je nejde přemluvit k nějaké sebekázni i s tím, že mu slíbíte, že dopředu z PAčka jej vytáhnete, kolik bude chtít. Nepomůže to a já bohužel několikrát musel pohrozit spakováním a odjezdem, dokud si kapelník své ovečky neumravní. A přiznám se, že i přes hodně diplomatické jednání to jedenkrát za asi 10 let opravdu sbalením a odjezdem skončilo. Byla to parta namachrovaných kluků těsně pod 20, s bohatými rodiči a se stowattovými Marshally. Jedno mega-ego vedle druhého - docela jsem se divil, že se v kapele vůbec snesli. Nebyli se schopni domluvit ani mezi sebou, bylo to jejich asi páté či šesté veřejné vystoupení před více, než 50 lidmi - tehdy jich tam bylo přes 300. Chtěli se každý vytáhnout co nejvíc, bubeník už při zvukovce rozťal blánu na kotli a Marshally vytavené tak, že i s 6kW odladěným PA a všemi opatřeními nebylo možný s tím hukotem ani srovnat zpěvy. Organizátor tehdy přiletěl k pultu, proč to mám tak osolený a já jenom ukázal na kliky od kytar a basy úplně dole.
Nesrovnali se ani na konci zvukovky, spíš to bylo ještě horší než na začátku - v průběhu pořád tavili a tavili, tak jsme s kolegou spakovali, nemělo to cenu. Pošramotilo nám to pověst jen asi na měsíc a jen do dne, kdy o měsíc později, na konci prázdnin odešel od vypnutého pultu náš vynervovaný kolega z Kroměříže. Dopadlo to opačně - tu partu namachrovanců přestali zvát, protože s nimi všude byly problémy.