Skoro to vypadá, že se chystáš na kariéru slavného playbackového interpreta...
Na "full" playback se jede většinou při televizních estrádách, kdy mají televizáci obavy, aby zvuk vyšel bezchybně. Ale i to je dnes snad na ústupu. Bouří se posluchači, bouří se především interpreti (viz třeba Richard Krajčo na Slavících 2001 s přelepenou pusou). Pak tu máme onen halfplayback. Na ten jede interpret většinou na akcích, kde není možné tahat celou kapelu. Ať už kvůli nízkému rozpočtu, nebo z časových důvodů, když má akce "odsýpat" a nikdo není zvědavý na půlhodinové střídání muzikantů na stage. To jsou takové ty akce, kdy na pódiu střídá chlapíka s kašpárkem v ruce Dáda Patrasová a zazpívá svou hitovku o žížale a hned po ní tam vlítne Michal Nesvatba s lepící páskou...
Pro solidní kapely, orchestry, bigbandy, jednotlivce a bůh ví, jaká ještě uskupení... je slovo playback slovem sprostým a vyhýbají se mu, jak čert kříži. Dlouhá léta dřeli ve zkušebnách a chtějí ukázat posluchačům, že umí naživo stejně dobře, jako ve studiu.
Když přijede zahraniční zpěvák, je všechno domluvené dlouho dopředu. Doprava, hotel, jídlo, šatna, barva ručníků, tapety v šatně, zvuková a světelná technika, lidi,... Někdo je skromný, někdo má velehvězdné manýry. Někdo přiletí jen s kytarou v kufru a do haly se nechá odvézt taxíkem, jiný musí mít limuzínu a dva dny předem přijede 48 kamionů techniky, včetně třicetičlenného týmu techniků...