Rekapitulace, zcela bez emocí a xenofobie, vše je jen o Ohmově a Kirchhoffově zákonech a o tom kdo je v jakém rozsahu umí či neumí používat. Pro Vf účely je vhodnější proudové buzení a o tom to je. Tyto zesilovače mi chodily i jako budiče vychylovacích desek obrazovek při napětí v řádu 1kV. Vše mám dostatečně vysvětlené na stránkách, které mají ISSN, co se na nich objeví, je současně chráněno autorským zákonem.
Pro vysvětlení a výpočet stačí umět počítat na prstech:
T1 = U/I převodník I=(U-UBET1-UBET2)/R1 (vstupním napětím řízený konstantní zdroj proudu, T1 pracuje do emitorového odporu R1)
T2 = napěťový posuv ke kladnému pólu (T2 pracuje do kolektorového R2 a paralelní kombinace emitorového odporu T3, který je záporný, tento stav se jeví pro T2 jako nulový odpor)
T3 = Proudová negace (I´=Ik-I), Ik=(Va-UBET3)/R2 (napětím Va řízený konstantní zdroj proudu a současně obdoba diferenciálního stupně, T3 pracuje do výstupního odporu R4, kolektorový odpor T4 se mu jeví jako nekonečný)
T4 = konstantní proud I´´=(Vb-UBET4)/R3 (napětím Vb řízený konstantní zdroj proudu, T4 pracuje do výstupního odporu R4, kolektorový odpor T3 se mu jeví jako nekonečný)
R4 = I/U převodník Iv=I´- I´´, Uv=Iv*R4, celkový přenos je pak dán vztahem Uv/U=R4/R1
Neboť se jedná o čistou třídu „A“ včetně OZ, kde je podmínka pracovního bodu uprostřed charakteristik, pak pro klidový stav platí I=I´=I´´ a zároveň Ik=I+I´=2*I
POZOR někomu může dělat problémy zapojení realizovat, neboť na místě OZ lze použít OZ s běžnou rychlostí přeběhu 1,5kV/µs, rychlost tranzistorů je rovněž v řádu stovek MHz, navíc u T1 a T2 se moc nemění kolektorové napětí a náboje vnitřních kapacit, výsledkem je značná rychlost, a při nesprávné prostorové topologii to může pěkně kmitat, proto mé konstrukce nelze tak jednoduše a hlavně bezhlavě kopírovat.
