Zvukařina.cz

Zdravím chci se poptat na výhody či nevýhody aktivních odposlechu s koaxiálním reproduktorem o proti klasice. Velice se mi u nich líbí nízká hmotnost a malá velikost. Chtěl bych to používat spíše v klubech na různorodé hudební žánry bude to vhodné nebo radši pořídit univerzální a osvědčené RCF ART 710 nebo 12

Mám pasivní koaxiály BC, kde je minimalistický zvukovod. Zvukově celkem hezké, ale má to míň basů, takže pouštět do toho kopák moc nejde. Samozřejmě u nějakých beden za 30000 už bude situace jiná.

Na váhu nemá koaxiální uspořádání moc velký vliv, spíš jen nepřímo přes možnou absenci horny, druhého magnetu a zmenšení rozměrů bedny, ale to není nijak automatické. Hlavní rozdíly jsou jinde a je potřeba to slyšet, aby si člověk udělal představu, o co jde. No a samozřejmě jde i o úroveň použitého koaxiálu a jeho aplikace, jsou i v nich hodně levné a hodně drahé i když ve značkových aktivkách se používají obvykle jen ty lepší. Já bych za určitou nevýhodu pokládal vzájemné "překážení si" obou měničů, které obvykle vede k horším kmitočtovým průběhům a taky menší tuhost membrán bez kopulky a otevření magnetického obvodu veškeré špíně, která propadne mříží a molitanem při "pucování bot", které někteří účinkující na pódiových monitorech s oblibou provádějí, ale i při nesprávném skladování a dopravě v poloze mříží nahoru.

H.M.

Otevření magnetické mezery není principiální vadou koaxů, řeší ji druhý závěs ze středové horny/pólového nástavce. Ale viděl jsem to zatím jen u speciálu z ukrajiny, jehož jsem hrdým majitelem....mám ho domě

Jinak vystavení bordelu trvá u driveru, kde díky tenčí mezeře je teoretické riziko větší. Nicméně třeba koaxiální Tannoye mají síťkovou kopulku. Tak jako tak existuje spousta variant....

To jde udělat jen někdy a vnitřní spider musí mít taky nějakou tuhost a sčítá se s původním. 15" koaxiály v těch studiových monitorech Urei tam mají jen takový zcela volný "hadr" z něčeho, co vypadá jako samet, ale naprostá většina tam nemá prostě nic. Ano, do driveru to taky napadá, ale ten je obvykle rozebírací a jeho otvor může být velmi slušně chráněný třeba nerezovým sítem, ta se vyrábějí běžně i mimořádně jemná, "mlynářská", prý je to účinné už i na mlhu. Pokud něco do driveru propadne, tak to běžně nepoškodí cívku, ale až membránu, opakovanými nárazy. Mám tady zrovna jeden takový kus, do titanu je vydlabaných nespočet důlků, napadalo tam něco jako hrubší písek. Feromagnetický materiál by samozřejmě v mezeře zůstal. Průzvučnou kopulku můžou mít jen ty koaxiály, kde se pod ni vejde horna, což je značné omezení a pak taky není úplně průzvučná nikdy. Jeden čas úplně převažovaly, pak se zase začaly objevovat ty s velkou hornou, teď to vypadá, že se výrobci snaží dát důsledně vybrat, takže B&C má snad každý nový model rovnou v páru.

H.M.

největší výhodou koaxiálů je vyzařování z jednoho bodu a s tím související precizní soufázovost mezi oběma měniči. Při poslechu "zblízka" je to většinou skutečně znát a proto se tato konfigurace nejčastěji používá u monitorů, ať už pódiových nebo ve studiu.
Určitou nevýhodou může být "modulování HF signálu" pohyby membrány LF měniče (u modelů, které používají konus LF membrány místo horny) anebo naopak parazitní vlny vznikající odrazem mezi LF membránou a zadní stěnou horny (u koaxiálů, které mají pevný HF zvukovod uvnitř LF membrány). Oba jevy jistě existují, na poslech se ale neprojevují nijak zásadně.
Je třeba samozřejmě srovnávat srovnatelné, tedy laciný koaxiál může hrát hůře, než perfektně odladěná kombinace kvalitních měničů 15" + 1.4" na horně, umístěné těsně vedle v ozvučnici. Nicméně celá řada špičkových podiových monitorů (d&b audiotechnik M serie, L-Acoustics, EAW MicroWedge...) používá osazení koaxiály.