od Ota » sob 15. bře 2008 16:18:22
Pokud jde o stálou scénu a trochu větší divadlo (a samozřejmě schopnější lidi u zvuku v něm), pak zas nebývá až takovou výjimkou v režii nějaké to PC s vícekanálovou (externí) kartou. Tam se většinou i ušijí přímo na place nějaké ty efekty, jak hudební, tak ruchové. Potíž je ale hlavně s kompatibilitou při zájezdech. Ne všude je k dispozici surroundová obdoba 5 až 7.1 a tak je drtivá většina představení odkázána na L, R z MD a nebo i jen CD. Rovněž umíchat prostorový zvuk s reálnými dialogy herců téměř nelze bez dlouhodobější zkušenosti jen na základě odposlechu (byť kvalitního) v kabině režie. A uzpůsobit si stanoviště uprostřed hlediště také nelze vždy. A to jsme u divadel, stavebně koncipovaných jako jednoduchý kvádr. Co teprve architektonické skvosty s četnými galeriemi, sahajícími až k vysokému stropu. Nevím, ale řekl bych, že prostorové ozvučení divadelního představení není na rozdíl od filmového zvuku zas tak dlouholeté a pro širokou veřejnost zajímavé specifikum, aby o něm byla u nás vydána nějaká literatura. Je to spíše o možnostech daného kulturního zařízení (od druhé poloviny 90.let projektují a snaží se budovat slušnější firmy ozvučovací systémy minimálně v pětikanálovém systému i u menších divadel) a také o kreativitě místních zvukařů.
Pokud jde o stálou scénu a trochu větší divadlo (a samozřejmě schopnější lidi u zvuku v něm), pak zas nebývá až takovou výjimkou v režii nějaké to PC s vícekanálovou (externí) kartou. Tam se většinou i ušijí přímo na place nějaké ty efekty, jak hudební, tak ruchové. Potíž je ale hlavně s kompatibilitou při zájezdech. Ne všude je k dispozici surroundová obdoba 5 až 7.1 a tak je drtivá většina představení odkázána na L, R z MD a nebo i jen CD. Rovněž umíchat prostorový zvuk s reálnými dialogy herců téměř nelze bez dlouhodobější zkušenosti jen na základě odposlechu (byť kvalitního) v kabině režie. A uzpůsobit si stanoviště uprostřed hlediště také nelze vždy. A to jsme u divadel, stavebně koncipovaných jako jednoduchý kvádr. Co teprve architektonické skvosty s četnými galeriemi, sahajícími až k vysokému stropu. Nevím, ale řekl bych, že prostorové ozvučení divadelního představení není na rozdíl od filmového zvuku zas tak dlouholeté a pro širokou veřejnost zajímavé specifikum, aby o něm byla u nás vydána nějaká literatura. Je to spíše o možnostech daného kulturního zařízení (od druhé poloviny 90.let projektují a snaží se budovat slušnější firmy ozvučovací systémy minimálně v pětikanálovém systému i u menších divadel) a také o kreativitě místních zvukařů.